Ve čtvrtek 12. května 2016 jsme se v budově Poslanecké sněmovny zúčastnili odborné konference, na níž byly za účasti předsedy vlády a ministra vnitra představeny výsledky první části Auditu národní bezpečnosti.
Ministr vnitra Chovanec v úvodu pochválil všechny, kdo se na auditu podílejí. Dohromady jde o 129 expertů v jednotlivých oblastech a 6 externích konzultantů, včetně jednoho zahraničního.
Připomenul, že toto vše není jen o terorismu nebo migraci, ale i dalších tématech. Například sucho může být hlavním tématem příštích 5 let.
Audit má celkem 11 kapitol a měl by ukázat, zda máme dvě základní schopnosti – 1. identifikovat ohrožení a přijmout potřebná opatření, 2. reagovat na krizi. Koncem léta má být představen výsledek zbylých kapitol a v listopadu by celý materiál měla projednávat bezpečnostní rada státu.
Jak dále ministr vnitra zmínil, chtěl by vytvořit u MV velmi malé centrum boje proti terorismu, které usnadní nastavování legislativy a komunikaci mezi orgány. Nejprve chtějí zajistit ochranu malých cílů, jako jsou školy nebo obchodní centra.
Podle PhDr. Miloše Balabána ze Střediska bezpečnostní politiky UK je audit podnětem pro akademickou sféru, aby se podívala na tématiku v širších souvislostech. Určitě bychom si před 3 roky nedokázali představit, že by tu byla poptávka po auditu hrozeb, ale svět se mění. Pronesl také jednu provokativní poznámku: „O zranitelnosti EU vypovídá i to, že se auditem musíme zabývat tady. Přínosnější by to bylo v rámci EU.“
Dále zmínil několik zajímavých myšlenek:
- Představa západních hodnot je na ústupu a bohužel ji musíme obhajovat i u nás doma.
- 20% uprchlíků je z Afgánistánu. Nabízí se tak otázka o efektivitě evropské humanitární pomoci do této země.
- Za dva až tři roky může být politická mapa Evropy úplně jiná než dnes. Touha po separatismu by v současné Evropě mohla uspět.
- 8000 židů vloni emigrovalo z Francie do Izraele kvůli projevům antisemitismu.
- Stát musí počítat s krizovými scénáři vývoje. Ačkoliv se to v době vstupu do EU a NATO zdálo nemyslitelné, může dojít k situaci, kdy bude nutné spolehnout se především na vlastní síly a kapacity.
Prof. Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v přednášce na téma bezpečnostní výzvy pro stát zmínil, že hrozby jsou vzájemně propojeny. To, co se nám jeví jako vzdálené, může být ve skutečnosti velmi blízké. Jako příklad uvedl teoretickou situaci, kdy teroristé při útěku unesou automobil a projíždějí přes malé obce, které se dosud cítí bezpečně.
Důležité je zajistit bezpečnost státu, ale stále více se dostává do popředí bezpečnost jednotlivce. Musíme si uvědomit co a do jak míry chceme chránit. Musíme zajistit bezpečnost obyvatelstva a nemůžeme z toho žádné skupiny vyjímat – na základě menšin, původu, sociálního statusu.
Jako problém zmínil to, co říká legislativa a jaké jsou reálné výsledky. Například je problém s radikalizací ve věznicích, kdy se tyto osoby po propuštění dostávají mimo hledáček bezpečnostních služeb.
První výsledky některých kapitol auditu
Kapitola terorismus
V rámci této kapitoly se řešitelský tým nezabýval kyberterorismem a tématy, která samotnému teroristickému útoku předcházejí (radikalizace, extremismus), protože mají své vlastní kapitoly.
Během přípravy analytické části se autoři zaměřili na to, jak k problému přistupují české bezpečnostní složky, přičemž rozebírali tři samostatné pohledy.
Pohled útočníka
Z hlediska původce (útočníka) rozlišuje analýza islamistický terorismus, politický terorismus, individuální teroristy (osamělí vlci) a zahraniční bojovníky.
Pohled cíle
Autoři rozdělili možné cíle útoků do několika skupin: Kritická infrastruktura, měkké cíle (školy,…) a zvláště ohrožené cíle, jako jsou náboženské objekty, média a státní objekty. Samostatným tématem pak je ohrožení českých občanů v zahraničí.
Pohled nástrojů
Kromě konvenčních zbraní řeší materiál také zneužití zbraní hromadného ničení, logistiku teroristů a jejich financování.
Z celé analýzy vyplývá přehled největších teroristických nebezpečí pro ČR. Na prvním místě jde o útok osamělého vlka, následovaný útokem radikálů a útokem na měkké cíle, které jsou snadno napadnutelné.
Česká republika má výhodu v tom, že není pro zahraniční teroristy atraktivní, žije tu poměrně malá islámská komunita a máme dobře fungující integrovaný záchranný systém.
Problém naopak může být s tím, že jen stěží dokážeme reálně ovlivnit situaci v zahraničí, nedokážeme předvídat osamělé vlky a (naštěstí) také nemáme s útoky dosud žádné zkušenosti.
Závěrem této kapitoly je, že bychom se měli učit od států, které již mají s útoky zkušenosti. Základem je bojovat proti radikalizaci a zastavit nárůst sociálního vyloučení, které může radikalizaci vyvolat.
Musíme také oblast boje proti terorismu více zapracovat do legislativy. Na vládu půjde protiteroristický balíček, který řeší návrhy v oblasti vnitřní bezpečnosti – uchovávání údajů o telekomunikačním provozu, rušení pobytů, postihování zahraničních bojovníků. Kromě toho se musíme zaměřit na ochranu měkkých cílů, které jsou silně zranitelné.
Kapitola extremismus
Výsledky této kapitoly nepřednesl vedoucí řešitelského týmu, ale zástupce Ministerstva vnitra. Důvodem jsou obavy z útoků extremistů na jeho osobu, což je pro toto téma příznačné.
Pracovní skupina se v rámci této kapitoly zabývala především politickým extremismem a méně již tím náboženským. Nezabíhala do historie, ale snažila se dívat na problém inovativním pohledem. Klíčové není umístění na pravolevé škále, ale společné charakteristiky, jako je nenávist k minoritám (skupiny osob, proti kterým extremisté cílí, se mohou v průběhu času měnit). Extremisté útočí na demokratické principy a důvod není podstatný. Pokud získají moc, uchýlí se k totalitním praktikám a omezení práv občanů.
Jako největší hroby autoři identifikovali nárůst napětí, lokální incidenty, prorůstání extremismu do politiky a militantní jedince. Potenciální hrozbou by mohl být charismatický lídr a sjednotitel, ale také rozšíření domobrany nebo zneužívání extremistů cizími státy.
V oblasti odolnosti státu skupina hovoří o dvou oblastech – prevenci a represi.
represe – státní úřady zvládají otázku represe proti tvrdému jádru velice dobře. Pokud činnost vykazuje trestně právní znaky, je stát dostatečně výkonný.
Slabá místa mohou vznikat kvůli byrokratickým překážkám a také proto, že se do činnosti represivních orgánů promítají společenské tlaky. Komplikací také je rozdílné vnímání skutků soudy, kdy některé činy omlouvají mladickou nerozvážností a především činy páchané prostřednictvím internetu, které dosud neumíme příliš řešit.
Prevence představuje oproti represi velkou slabou stránku. Stát neumí provádět dostatečně účinnou prevenci proti projevům extremismu a není ani jasný koncept, kdo a jak ji má provádět. Nemáme v této oblasti profesionály a ne vždy funguje spolupráce s NNO.
Dalším problémem je, že se příliš zaměřujeme na extremisty jako takové. Je proto vhodné zmapovat nový trend – obrat k oběti. To je přístup, kdy činnost nesměřuje jen k extremistům, ale i k jejich potenciálním obětem (prevence, aby se nastali obětí). Cílem je snížit atraktivitu extremismu pro společnost.
Kapitola migrace
výsledky ukázaly, že opatření jsou prozatím optimálně nastavena. Musíme však počítat s nízkou předvídatelností a vysokou dynamičností této situace. Musíme proto neustále prověřovat systém a reagovat na jakoukoli změnu.
Premisy:
- Pro Českou republiku je určující členství v EU a Schengenu.
- Vliv EU je v oblasti ochrany hranic, migrace a azylové politiky výrazně větší, než v jiných oblastech.
- Od roku 2006 probíhá na náměstskovské úrovni a od roku 2015 na vládní úrovni projednávání v rámci koordinačního orgánu. Přispívají téměř všechna ministerstva kromě MŽP, které se ale možná časem připojí také.
Problematika migrace zahrnuje dvě základní hrozby – neřízenou migraci a neúspěšnou integraci do společnosti.
Neřízená migrace
Problém neřízené migrace představují nejen příchody velkého počtu migrantů, ale také nedodržování pravidel pobytu nebo neschopnost návratu do zemí původu. Některá opatření jsou v současné době řešena v rámci plánu typové činnosti migrační vlna velkého rozsahu. Průběh migrace mohou ovlivňovat jak vnitřní faktory (imigrační systém, vízová politika, legislativní podmínky vstupu, sdílení zpravodajských informací), tak faktory vnější (subjektivní motivace uprchlíků, situace v zemi původu, přírodní podmínky v jejich zemi). Cílem je předejít neřízené migraci tím, že použijeme nástrojů řízené migrace.
Neúspěšná integrace do společnosti
Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, může nastat velký problém, pokud se migranti dostatečně neintegrují do společnosti. Řešením je potírání sociálních nerovností a z toho plynoucí radikalizace.
Do budoucna je nutné posílit informování veřejnosti, strategickou komunikaci a spolupráci bezpečnostních složek. V rámci legislativy bude nutné nejen novelizovat zákony o pobytu cizinců a azylu, ale také toto téma promítnout do trestního řádu.
V rámci této kapitoly byla diskutována škodlivost trestných činů spojených s migrací, boj proti korupci, vízový informační systém, inventura na hraničních přechodech a obnova vybavení bezpečnostních sborů.
Kapitoly antropogenní a přírodní hrozby
Obě kapitoly si jsou velmi podobné – máme k dispozici jedny a ty samé síly (IZS) a také společné předpisy. Byl složitý úkol, jak definovat co je přírodní a co antropogenní hrozba. Tomu nakonec zásadně napomohla vláda, když na konci dubna schválila analýzu hrozeb pro ČR. Celkem bylo v rámci těchto dvou kapitol analyzováno 15 hrozeb, z toho 10 přírodních a 5 antropogenních.
V porovnání s novými hrozbami máme k dispozici dlouhodobé mezinárodní předpisy a můžeme využít koncepčních materiálů (Koncepce ochrany obyvatelstva a další).
Autoři zmiňují také praktické zkušenosti z řešení mimořádných událostí a krizových situací, včetně historicky nejdelšího zásahu ve Vrběticích nebo zapojování do pomoci v zahraničí.
V oblasti záchranných prací patříme ke světové špičce a máme světu co nabídnout.
Z analýzy vyplynul závěr, že obecně je systém pokryt dobře a jsou pouze dílčí problémy – především v souvislosti se suchem. Dochází ke změně přístupu a je nutná legislativní změna kvůli suchu, především chystaná změna zákona o vodě. V souvislosti s tím vyvstal také problém letecké hasičské služby, která má omezené hlídkové lety nebo oblast předpovědní služby, která by měla v případě sucha fungovat obdobně jako u povodní.
V systémové oblasti bude nutné začlenit výuku bezpečnosti nejen ve školách, ale i do výuky dospělých. Ta by neměla směřovat k tomu, co se dělalo před rokem 1989, ale měla by cílit na podporu činnosti složek IZS a pochopení obecných zásad bezpečnosti.
Dalším velkým tématem je zapojení soukromého sektoru – původců rizik. Tito „škoditelé“ se nedostatečně zapojují do systému bezpečnosti (vybavení IZS , jednotný systém varování a vyrozumění, výchova) a do budoucna by právě toto mělo být řešeno.
Obrovskou příležitostí jsou dobrovolnické organizace. Jejich potenciál je nutné uchopit a maximálně využít. Pomoc těchto organizací musí být cílená a koordinovaná, což nyní příliš nefunguje. Po povzdechu starosty v televizi do konkrétní obce směřuje pomoc mnoha neziskovek a jinde pak chybí.
Do budoucna mají řešitelé této kapitoly velké obavy z nedostatku prostředků. Odliv zkušených lidí po škrtech v předchozích lidech se sice daří napravovat, ale problém může nastat s technikou. Z prostředků fondů EU bylo pořízeno velké množství techniky, která bude zastarávat a peníze z EU na její obnovu už nebudou.
(Poznámka: výše uvedený text vychází z mých poznámek a není doslovný.)