Pracovní verze – probíhá diskuse o koncepci TRS.
Každý z nás používá denně mobilní telefon, s přáteli komunikujeme prostřednictvím internetu a během okamžiku se tak můžeme spojit s téměř kýmkoliv na světě. Obdobná situace je také v oblasti komunikace v krizi – existují národní tísňové linky, evropská linka a jednotlivé složky integrovaného záchranného systému mají svoje vlastní komunikační sítě.
Zdá se tedy, že doba analogových radiostanic je nenávratně pryč. Je tomu skutečně tak?
V devadesátých letech, tedy v době největšího rozmachu občanských radiostanic (CB), jsme mohli snad před každým větším městem nalézt dopravní značku CB 9. V době, kdy mobilní telefon (pokud se tak vůbec dal nazývat vzhledem ke své velikosti) vlastnilo pouze několik málo „vyvolených“, bylo CBčko jedinou možností, jak si přivolat pomoc v nouzi. Na mnoha operačních střediscích byla radiostanice pro toto pásmo instalována a kdokoliv v okolí až několika desítek kilometrů si tak mohl přivolat pomoc.
S postupným rozšiřováním mobilních telefonů začal význam CBček pro přivolání pomoci klesat a většina záchranných složek od monitorování nouzového kanálu upustila. Jistě nemá význam, snažit se o jeho obnovení. Přesto ale mohou nastat situace, kdy analogové radiostanice přijdou kvůli svým výhodám ke slovu.
Naprostá většina technických vymožeností, které dnes používáme pro běžnou komunikaci, je absolutně závislá na infrastruktuře. Mobilní telefony, počítače, ale i některé radiokomunikační sítě klíčových organizací neumožňují efektivní provoz bez využití síťových prvků – základnové stanice BTS, síťové prvky a podobně.
A právě tyto prvky, respektive celé na nich závislé sítě, jsou velmi zranitelné – svědčí o tom zkušenosti z povodní, vichřic a orkánů. Počítat ale musíme také s dalšími situacemi, jako je například přerušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu. To, že taková situace zatím nenastala neznamená, že se nemůže stát rychle skutečností.
Současný stav je takový, že Hasičský záchranný sbor, využívá pro vlastní komunikaci digitální síť Pegas (Matra) a stále udržuje v provozu síť analogových převaděčů. Ty využívá především pro komunikaci s jednotkami dobrovolných hasičů, ale zároveň slouží jako záloha pro případ výpadku sítě Pegas. Obdobně provozují svoji analogovou síť některé zdravotnické záchranné služby.
Jiná je situace v případě obcí. Ty prakticky všechny spoléhají pouze na krizové mobilní telefony a v případě jejich výpadku jsou bez jakéhokoliv kontaktu s nadřazeným stupněm krizového řízení.
Existuje tu ale poměrně početná skupina lidí, kteří používají radiostanice pro vlastní zábavu a vzdělávání. Tito lidé investují do své záliby nemalé peníze a hlavně čas. Pořizují radiostanice a antény, víkendy tráví na kopcích při nejrůznějších závodech a štafetách. To nejdůležitější ale je, že jjeich radiostanice jsou plně nezávislé na infrastruktuře. S využitím autobaterie umožňují provoz po prakticky neomezenou dobu (zahraniční zkušenosti hovoří o potřebě zajištění spojení tímto způsobem po dobu cca 3 dnů).
Další možnosti se otevírají zapojením koncesovaných radiomatérů…
Nemusí se ale jednat pouze o povodně – jsou tu další hrozby, o nichž se příliš nemluví. Jeden takovýto fiktivní scénář přináší iDnes.cz.